10 hlavních potřeb teenagera

Kateřina Málková, zakladatelka Smart Course
kariérový kouč a trenér
08. prosince 2017
doba čtení 5 minut
Krásný den!

Neustále vyslovuji provokativní myšlenku, že spoléhat jenom na školu (základní nebo střední) při výběru další studijní cesty nestačí, že to je kognitivní past, konfirmační zkreslení, tj. opakovaná chyba v rozhodování, kdy postupujeme na základě toho, co známe a v co věříme, nikoli na základě skutečných potřeb a situace. A hned vysvětlím, proč si to myslím.


Pojďme se podívat na 10 hlavních potřeb teenagera v období dospívání (str. 10 – 12 našeho e-booku). Každý mladý člověk ve věku mezi 13. a 19. rokem potřebuje cítit, že jeho názory a postoje jsou brány vážně, i kdyby z našeho pohledu byly zcestné, idealistické nebo výstřední. Také potřebuje cítit podporu a přijetí především od svých nejbližších. Je to důležité proto, že se v tomto věku člověk snaží zorientovat v sobě, ve světě, do kterého patří, zkouší a hledá svoje hranice, učí se vztahům, dělá první chyby, kterými se může trápit. Přitom potřebuje se cítit v bezpečí. Potřebuje vědět, že pokud šlápne vedle, existuje někdo, kdo ho v tom nenechá.


Prostředí, ve kterém se nachází po dobu povinné školní docházky, je z velké části hodnoticí. Škola hodnotí, zda jeho znalosti odpovídají požadavkům, rodiče hodnotí, jaký má ve škole prospěch. Je to důležité, protože je to jediný indikátor toho, jestli je všechno v pořádku, anebo se musíme zapojit, abychom vyřešili nějaký problém.

Hodnocení souvisí s napětím a způsobuje stres. Hodnocení znamená, že musíme odpovídat nějakým standardům, nějakému měřítku. Nevyhneme se tomu, protože nějaké parametry potřebujeme. Ale máme toto (školní) hodnocení brát příliš vážně? Je to jediný kritérium pro volbu povolání?


Školní hodnocení nereflektuje zájmy
Vzpomínám si na jeden příběh z poslední třídy gymnázia. Je o dvou mých spolužácích. Jeden byl klasický průměrňák. Jmenoval se Ilja. Všechny předměty prolézal tak nějak na trojky, ve škole výrazně nevynikal, do mimoškolních aktivit se nezapojoval. Sem tam opsal písemku, jsem tam přepisoval, nikdy ale neměl problém s chováním. Druhý, Alexandr, byl premiant, velmi správný, pořádný, přívětivý a také chytrý. Tyto dva kluky spojoval jeden cíl – oba po střední chtěli studovat stejnou vojenskou vysokou školu. Jako spolužáci jsme se o to moc nebavili, nehodnotili jsme, kdo z nich se tam dostane, kdo ne, každý z nás měl svůj problém, většina ještě vůbec nevěděla, co bude studovat. Ale tak nějak jsme si mysleli, že Saša je jasný, ten to dá. On to opravdu dal. Jenže Ilja také. Oba se dostali na stejnou vysokou školu a dokončili studium. Jen jejich role se otočily. Alexandr byl průměrným studentem, který ničím nevynikal, a Ilja školu absolvoval s červeným diplomem. Náš „průměrňák" našel svůj životní cíl.


Školní hodnocení nereflektuje zájmy, nebere v potaz vnitřní motivaci člověk, jeho životní sny. Škola vidí teenagera očima studijních předpokladů. Školní hodnocení má vliv i na ocenění svých vlastních schopností samotnými teenagery. „Fyzika mi moc nejde." „Nejsem studijní typ." „Matematika je moje slabá stránka." „Dějepis je hrůza, protože si nepamatuji data." Často podobná tvrzení jsou výsledkem známek, které dostáváme ve škole, ale v životě o známky nejde. Jde o zájem, skutečné schopnosti a smysluplnost činnosti které se věnujeme.


Hledání životních cílů, potřeba pochopit svoji vnitřní motivaci, potřeba klást otázky a hledat na ně odpovědi, experimentovat s představami o svém budoucím životě, diskutovat a nebát se říci nahlas svůj názor – jsou důležité potřeby teenagera, které mu pomáhají hledat svůj profesní směr, svoji vlastní identitu. Výběr teenagera se odehrává mimo školu v rodině a mezi vrstevníky, kteří co se tyče zralosti názorů jsou na tom podobně jako on.


Ponechání řešení pouze na škole vede k neuvážlivým rozhodnutím a mnoha rizikům:

  • ukvapených závěrů,
  • hledání jednodušších cest,
  • nepřehlednosti a zmatečnosti,
  • výběru falešných cílů,
  • odkládání řešení,
  • příliš úzké orientace na výběr konkrétních profesí.

Mladí lidé se musí rozhodovat, potřebují se naučit rozhodovat, vybírat si nejen školu a studijní obor. V průběhu života je čeká mnoho kariérních a životních rozhodnutí. Potřebují chápat svoje vlastní kritéria volby a své silné stránky. Volbou povolání přebírají svůj život do vlastních rukou. Našim úkolem je vytvořit podporující a respektující prostředí pro tuto volbu, pomoci jim prožít první kariérní úspěch, kterým je vědomá volba povolání.