Proč při výběru střední školy je důležité
mít představy o reálných možnostech?

Kateřina Málková, zakladatelka Smart Course
kariérový konzultant
máma 13letého teenagera
20. března 2019
doba čtení 8 minut
Existuje dva problémy při výběru střední nebo vysoké školy.

První spočívá v tom, že svět se kolem nás skutečně mění velmi rychle. Denně vznikají obrovská množství nových informací, propojení mezi různými částmi systému se stávají nepřehlednými. Nestíháme pozorně přečíst text článku, skáčeme po titulcích, domýšlíme si význam, ve výsledku máme povrchní a zkreslení informace o spoustě věcech kolem nás. Dokonce ani nemáme možnost si některé informace ověřit.

V plné míře se to týká vývoje na trhu práce, informací o různých povoláních a výběru vzdělávací cesty pro děti. Píše se o tom, že řemeslo má zlaté dno, že je potřeba jít do IT, že je důležité vychovávat děti k podnikavosti, protože být zaměstnancem se rovná být otrokem, že je nedostatek dělnických profesí, proto kdo může, ať se jde vyučit, že automatizace všechno nahradí (mimochodem nahradí mnohé nízko kvalifikované profese). Jednoduše není jasné, co bude a k čemu je potřeba připravovat děti.

Druhý problém spočívá v tom, že dnes dospělí se snaží „nacpat" dětem mnoho různých znalostí a tzv. připravit je k životu v dospělosti právě proto, že realita je složitá. Snaží se s výběrem školy a oboru smíchat dohromady další problémy: perspektivy pracovního uplatnění, výši platu a celkové zajištění do budoucna.

Již na základních školách vypráví dětem o životopisech a pohovorech. Mimochodem často to dělají lidé, kteří se nikdy neúčastnili výběrových řízení. Ve výsledku děti jsou ve stresu nejen kvůli přijímačkám, ale také kvůli tomu, co všechno si musí zvážit. Dalším extrémem je absence jakýchkoli informací, kdy jsou ponechaní svým vlastním úvahám. Pochopitelně si zvolí cestu nejmenšího odporu, protože „nechte mne všichni být".

V praxi to vypadá tak, že se snažíme „připravit děti na budoucnost", ale dosahujeme opačného výsledku, protože se zapíná pubertální odpor a „dejte mi pokoj s vaším výběrem, stejně škola je na nic". Standardní odpověď zdravé psychiky, na který je vyvíjen tlak, obzvlášť v pubertě.

Závod o hodnoty a talenty

Pokud jste měli v posledních měsících zkušenost s výběrovým řízením, možná jste se setkali s tím, že „tak jak dříve" už to neprobíhá. Nedávno jsem se zúčastnila několika takových pohovorů a bohužel musím konstatovat, že se mnou nemluvili o tom, koho hledají, nemluvili o podstatě práce, o konkrétním pracovním dnů, o kompetencích na této pozici.

Z pozice svého středního věku mohu říci, že HR různých generací mají svá specifika. Samozřejmě je to vždy o lidech, ale otázky typu „Jaké máte hodnoty?" nebo „Jaký jste typ manažera?" (prosím, z jaké klasifikace?) mi nepřijdou na první kolo vůbec vhodné. Chce se říci: „Pohovor není hra na osobní rozvoj, ale konkrétní rozhovor o konkrétním místě s konkrétní pracovní náplní. A moje osobní hodnoty jsou moji soukromou věcí." A teď zkuste přesvědčit lidi, že v současné době není problém změnit pracovní místo.

Na druhou stranu, objektivním trendem v personalistice začíná být Talent Management. Prozatím se to ve větší míře týká větších společností a korporací, ale i malé a střední firmy brzy přijdou na to, že to je důležité. V kostce se jedná o to, že člověk je spokojený a produktivní v činnosti, která mu jde a která ho zajímá, ve které se chce rozvíjet. Firma to může ovlivnit správným výběrem lidí, jejich adaptací a rozvojem. V praxi to není tak růžové, jako v médiích a na konferencích, ale takové firmy opravdu jsou a je to velký trend.

Jenže nejde spoléhat na to, že se někdo z těchto nebo jiných firem postará o Vaše blaho nebo blaho Vašeho dítěte. Člověk své schopnosti a talenty si musí uvědomovat sám a také se naučit je tzv. prodat.

Existuje ještě jeden problém

Každý rodič má svoje pracovní zkušenosti a když je dítě v 8. třídě kromě vlastního životního přehodnocení ho začíná trápit otázka „Na co se hodí moje dítě?", "Jaké jeho kvality mohou napovědět, která profese se mu hodí nejvíce?" Jak mu pomoci vybrat školu, která se mu bude líbit, kterou bude zvládat, a která bude užitečná pro jeho další profesní život, pro profesní uplatnění.
Jak mu poradit, aby se vyvaroval chyb? Jak nic nepodcenit?

Stává se, že si vyberete školu, všechno je v pořádku, líbí se, baví, ale vaše pochybnosti a obavy zůstávají, protože v tomto oboru nástupní platy jsou nízké.
Nebo směřujete na vysokou a tam člověk až ve 20 letech zjistí, že ho to vlastně vůbec nezajímá, a jde do praxe, tj. profesní znalosti, o které se může opřít, se rovnají nule. Takových studentů je skoro třetina, 2/3 vysokoškolských studentů v průběhu studia změní obor.

Možná si řekneme, že toto problém není

Existují přece úspěšní lidé, kteří dokončili jen základku. Nebo stejně se většina z nás musela se spoustě věcem naučit až v praxi.

Ano, je to tak. Ale většinou těch pár výjimečných lidí, kteří nešli studovat dál, našli svůj směr a vzdělávají se v něm neustále, a mimochodem se obklopují specialisty s tituly a odbornými znalostmi. Vyznačují se také houževnatostí a cílevědomím, které se nevyučuje na žádné škole a které si člověk musí v sobě vypěstovat sám. A ještě čeho jsem si na nich všimla - oni mají opravdovou radost ze života. Alespoň ti, s kterými se setkávám.

Jeden z důležitých aspektů výběru povolání v 14ti letech